Procházka v debutu uspal Oezdemira jako první v historii. Byl jsem úplně přepnutej, vzpomíná

Když Jiří Procházka vstoupil poprvé do klece UFC, svět zrovna stál. Psal se červenec 2020, sportovní kalendáře byly prázdné, arény zamčené a většina organizací zůstala bez provozu. Jen UFC pokračovalo – v izolaci na takzvaném Fight Islandu v Abú Dhabí. Žádné publikum, žádný hluk, žádné efekty. Jen ticho, klec a zvuk kroků na podlaze.

„Strašně mi to vyhovovalo,“ vzpomínal Procházka v pořadu BJP TV. „Člověk se mohl soustředit výhradně na boj. Nic kolem, jen prostor mezi mnou a soupeřem.“

Tehdy byl Jiří pro UFC fanoušky „ten divoký šampion z Japonska“. Deset výher v řadě, nezvyklý styl, otazník. Jenže proti němu nestál žádný nováček. Volkan Oezdemir – bývalý titulový vyzyvatel, tvrdý, zkušený a hlavně: muž, kterého nikdy nikdo neuspal.

„Chtěl jsem až moc. Byl jsem úplně přepnutej“

Na BJP TV se ke svému debutu Procházka vrací otevřeněji, než kdykoliv dříve. „Mínus bylo to, že jsem strašně moc chtěl. Chtěl jsem až tak moc, že mi to vlastně bralo,“ popsal. „Byl jsem totálně přepnutej do módu nesmrtelnost. Proto jsem tam schytal tolik ran. Oezdemir byl tvrdej, měl tu skořápku, přes kterou ani nepozdraví. Držel si to.“

Procházka přiznává, že první kolo neproběhlo podle plánu. „Byl jsem docela dost nakouřenej z jeho úderů. Motal jsem se, ale nebylo to pro mě překážkou. Je to umění schytávat rány.

Zápas se podle Procházky změnil v pauze mezi prvním a druhým kolem. „Trenér Martin Karaivanov mi řekl, že musím jít do větší lehkosti. Že jsem přistoupil na jeho hru. Tak jsem to změnil – lehkost, rychlost. To byl zlom.“

Finta, která rozhodla

Procházka přesně ví, co otevřelo cestu ke konci zápasu. „Ani jednou jsem do té doby nekopl. Řekl jsem si, že dám pořádnej lowkick, takovej, kterej už nebude chtít schytat. A pak ten stejnej kop, ale vytáhnout ho na hlavu. Prošel. Koukal jsem, že to schytal a ještě se držel, ale dalo to potom prostor pro to finále.“

Jiří Procházka krátce poté kombinací rychlých úderů Volkana Oezdemira knockoutoval. Poprvé v jeho kariéře. Výkonem okamžitě zaujal, získal respekt – a bonus za výkon večera.

Další z této kategorie:

„Musel jsem se srovnat v hlavně“

Když se Procházka ohlíží zpět a vzpomíná na reakce trenérů, usmívá se. „Tam nebylo co říkat. Musel jsem si to urovnat v hlavě sám. Do zápasu jsem šel v čisté euforii. Viděl jsem to na nich, jak si říkají: ‚Kámo, co si to tam ukazoval, vždyť to je úplné bláznovství.‘ To, co jsme trénovali, jsem tam absolutně nedělal. Šel jsem tam ukázat jen zvířecí sílu,“ směje se.

Od té doby ale ušel dlouhou cestu. Od té doby ušel dlouhou cestu. Z „nového jména z Japonska“ se stal šampion UFC – a dnes stojí znovu jen krok od pokusu získat titul zpět. Debut na Fight Islandu tak není jen vzpomínkou. Je připomínkou, odkud ta cesta začala.