Pride Fighting Championships, FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
Martin Dvořáček

Prosinec 1994, Santa Monica. Bez pozvánek, bez kamer v místnosti a bez jakýchkoli pravidel. Do tělocvičny rodiny Gracie přijíždí japonský profesionální wrestler Yoji Anjo, aby vyzval muže, který byl v té době považován za nejnebezpečnějšího bojovníka světa. To, co se odehrálo za zavřenými dveřmi Gracie Academy, se do historie MMA nezapsalo jako oficiální zápas. Přesto právě tento moment spustil řetězec událostí, který o tři roky později vedl ke vzniku organizace PRIDE Fighting Championships.


Neohlášená výzva a zavřené dveře

V polovině 90. let byl Rickson Gracie v Japonsku obrovskou hvězdou. Vyhrával zápasy ve vale tudo, porážel místní favority a narušoval zavedený svět profesionálního wrestlingu, který tehdy v zemi vycházejícího slunce dominoval bojovým sportům. Právě proto se část tamní scény rozhodla reagovat.

Organizace UWF vyslala do Kalifornie Yojiho Anja s jasným cílem – vyzvat Ricksona přímo v jeho domovském gymu. Nešlo o domluvený zápas, ale o demonstrativní výzvu. Japonští novináři, kteří Anja doprovázeli, zůstali před budovou. Dovnitř se nedostal nikdo.

O několik minut později Anjo vyšel ven zakrvácený, otřesený a s viditelnými zraněními. Tvrdil, že byl napaden více lidmi. Incident okamžitě zaplnil titulky japonských médií a rozpoutal ostrou debatu o tom, co se za zavřenými dveřmi skutečně odehrálo.

Ricksonova verze: žádné divadlo, jen kontrola

Rickson Gracie se ke konfliktu dlouhá léta veřejně nevyjadřoval. Až s odstupem času, mimo jiné v dokumentární sérii Dark Side of the Cage, popsal svou verzi událostí.

„Shodil jsem ho na zem a začal ho mlátit. Očekával, že ho budu chtít hned škrtit. Nechtěl jsem. Kdybych ho jen uškrtil, mohl by se probrat a tvrdit, že se nic nestalo. Potřeboval jsem ho zranit, rozbít mu nos, nechat ho krvácet. Až potom jsem ho uspal,“ uvedl Rickson.

Incident, který otevřel cestu k PRIDE

Namísto toho, aby incident Ricksona poškodil, měl v Japonsku opačný efekt. Otevřel debatu o rozdílu mezi skutečným bojem a profesionálním wrestlingem a zároveň ukázal, že zájem o přímou konfrontaci těchto světů je obrovský. Bylo zřejmé, že spor mezi Ricksonem Graciem a japonskou scénou není uzavřený.

Právě na této vlně vznikl o tři roky později projekt PRIDE Fighting Championships. Japonský promotér Nobuyuki Sakakibara využil tehdejší napětí a rozhodl se dát celé rivalitě oficiální rámec. Místo další neformální konfrontace měl přijít regulérní zápas před publikem.

První turnaj PRIDE se uskutečnil v říjnu 1997 v Tokiu před zrakem 37 000 diváků a jeho hlavním zápasem byl duel Ricksona Gracieho s Nobuhikem Takadou, tehdejší největší hvězdou japonského profesionálního wrestlingu a zároveň mentorem Yojiho Anja. Rickson zápas kontroloval a zvítězil submisí, čímž symbolicky potvrdil nadvládu jiu-jitsu nad wrestlingem i v oficiálním prostředí.

Zápas v Santa Monice tak sice nikdy nebyl oficiálním utkáním, ale jeho důsledky byly zásadní. Stal se nepřímým impulzem ke vzniku organizace, která v následujících letech změnila svět MMA, zaplnila stadiony v Japonsku a vytvořila některé z největších momentů v historii tohoto sportu.


PRIDE jako vrchol světového MMA

PRIDE Fighting Championships se následně během několika let proměnila v organizaci, která určovala světový směr MMA. Na přelomu tisíciletí byla považována za suverénně nejsilnější ligu planety – v mnoha ohledech na úrovni, kterou dnes představuje UFC.

Právě v Japonsku tehdy zápasily největší hvězdy své doby. Fedor Emelianenko, Mirko Cro Cop, Wanderlei Silva, nebo Mark Coleman – pro řadu fanoušků i bojovníků byl PRIDE vrcholem kariéry a symbolem éry, kdy se MMA definitivně etablovalo jako globální sport.

A to všechno začalo jednou neohlášenou návštěvou tělocvičny v Santa Monice. Bez kamer, bez pravidel a bez toho, aby tehdy kdokoli tušil, jak zásadní dopad tenhle incident na budoucnost MMA bude.

Zdroj: Tapology, dokumentární série – Dark Side of the Cage (Vice)