Z hospodských bitek mezi legendy. Mark Hunt odcházel dřív, než soupeř dopadl

Publikováno 4. 6. 2026, 17:20

Autor Martin Dvořáček

Mark Hunt nikdy nepůsobil jako dokonalý atlet nové generace. Vypadal spíš jako chlap, který přišel z úplně jiného světa, ale v ringu a kleci dokázal věci, kvůli nimž si ho fanoušci pamatují dodnes. Vyhrál K-1 World Grand Prix, přežil války s elitními těžkými vahami a stal se symbolem walk-off knockoutů. Soupeř padal, Hunt se často ani neohlédl.

Mark Hunt se k bojovým sportům nedostal klasickou cestou. Vyrůstal v South Aucklandu na Novém Zélandu v samojské rodině a jeho dětství podle autobiografie Born to Fight i dokumentu Mark Hunt: The Fight of His Life poznamenalo násilí ze strany otce.

Do ringu ho nakonec nepřivedl promyšlený sportovní plán, ale životní chaos kolem něj. Po jedné potyčce před nočním klubem si jeho síly všiml vyhazovač Sam Marsters a pozval ho do gymu. Hunt krátce nato vyhrál první zápas v Muay Thai. Podle známé historky dostal za odměnu šest piv.

Nejdřív se prosadil v kickboxu. V roce 2001 vyhrál K-1 World Grand Prix, tedy jednu z nejprestižnějších soutěží tehdejšího postojářského světa. Nebyl nejvyšší, nebyl nejrychlejší a technicky nepůsobil tak čistě jako někteří jeho soupeři. V zápasech ale dokázal stát uprostřed výměny, přijmout tvrdý úder a okamžitě vrátit vlastní. Pro diváky byl rychle čitelný. Když šel dopředu, něco se dělo.

Přechod do MMA byl složitější. Hunt měl nebezpečný postoj, ale na zemi narážel. Soupeři dobře věděli, že pokud ho dostanou mimo boxerskou vzdálenost, mohou zápas úplně změnit. I proto jeho bilance v MMA nikdy nevypadala jako kariéra klasické legendy. Prohrával, několikrát byl na hraně odepsání a papírově neměl čísla, která by sama stačila na velký kult.

Jenže u Hunta nikdy nešlo jen o bilanci. Fanoušci si ho pamatovali podle momentů. V UFC se z bojovníka staré školy stal znovu relevantní těžkotonážník, který dokázal trápit i mnohem mladší a atletičtější soupeře. Nepotřeboval velká gesta. Často působil skoro nezúčastněně, dokud nepřišla rána, po které bylo hotovo.

Hunt byl králem walk-off knokautů

Z toho vznikla jeho nejslavnější značka. Walk-off knockout. Hunt trefil, soupeř šel k zemi a on se otočil pryč dřív, než rozhodčí stihl zápas oficiálně ukončit. Nebyla to póza pro kamery. Spíš výraz jeho jistoty, že rána dopadla přesně tam, kam měla. Nejvíc se to připomíná u výhry nad Royem Nelsonem, jedním z nejodolnějších bojovníků těžké váhy. Nelson vydržel věci, které by jiné dávno poslaly do šatny. Hunt ho přesto vypnul jedním úderem.

Jeho kariéra měla i zápasy, které ukázaly jinou stránku. Válka s Antôniem „Bigfootem“ Silvou patří mezi nejtvrdší bitvy těžké váhy posledních let. Hunt v ní znovu ukázal, kolik toho dokáže snést, ale zároveň i to, že jeho zápasy nebyly jen o jedné ráně. Dokázal projít dlouhou válkou, vracet se do výměn a držet tempo i ve chvílích, kdy už se zápas měnil spíš v test vůle.

Pozdější část kariéry přinesla i hořkost. Po zápase s Brockem Lesnarem na UFC 200 byl výsledek kvůli Lesnarovu pozitivnímu dopingovému nálezu změněn na no contest. Hunt pak tvrdě kritizoval UFC i celý systém a otevřeně mluvil o tom, že zápasníci nesou následky, zatímco organizace na podobných duelech vydělávají.

Před rokem bojoval o život, teď se vrací. Askrena čeká bývalý šampion UFC

Publikováno: 2 června, 2026

Mark Hunt nebyl dokonalý bojovník. Měl slabiny, prohrával a jeho kariéra nebyla čistou cestou šampiona. Přesto zůstal jednou z nejvýraznějších těžkých vah své éry. Ne kvůli tabulkám, ale kvůli tomu, jak bojoval. Když stál uprostřed klece, fanoušci věděli, že stačí jedna rána. A když dopadla, Hunt často odcházel dřív, než soupeř dopadl na zem.