Jedno z nejšílenějších ukončení v historii UFC. Série ran do rozkroku rozhodla zápas

Keith Hackney si na UFC 4 poradil po svém | FOTO: UFC
Martin Dvořáček
Autor

Dnešní fanoušek je zvyklý na přísná pravidla, váhové kategorie a jasně vymezené hranice. V raných letech UFC ale vypadalo všechno úplně jinak. A jedním z nejvýraznějších důkazů je zápas Keitha Hackneyho s Joem Sonem na UFC 4, který skončil způsobem, jenž by dnes už v kleci vůbec nepřipadal v úvahu.

Psal se 16. prosinec 1994 a UFC bylo pořád spíš divokým experimentem než organizací, jak ji známe dnes. Na UFC 4 proti sobě nastoupili Keith Hackney a Joe Son. Zápas se oficiálně zapsal jako výhra Hackneyho na submisi v čase 2:44 prvního kola. Jenže samotný zápis vůbec nevystihuje, proč tenhle duel dodnes patří mezi nejbizarnější momenty celé historie organizace. 

Hackney se totiž během souboje dostal do problémů. Son ho chytil do gilotiny a situace pro něj začala vypadat velmi nepříjemně. Místo klasického úniku nebo obrany ale přišla reakce, která dnes působí skoro neuvěřitelně. Hackney začal Sonovi opakovaně rozdávat tvrdé rány do rozkroku. Nebylo to zakázané, nebylo to ani na hraně pravidel. V tehdejším UFC to prostě bylo legální. A celý moment působí ještě syrověji i proto, že šlo o dobu, kdy se zápasilo bez rukavic. Son nakonec bolest nevydržel a vzdal se. Právě proto se ten zápas dodnes vrací v historických přehledech UFC i v textech o největších bizarnostech staré éry.

Zajímavý je i širší kontext samotného Joe Sona. Do turnaje vstupoval jako muž, který tvrdil, že vytvořil vlastní bojový styl s názvem „Joe Son Do“ a právě ten chtěl v UFC předvést. I tím působil jako typický produkt divokých začátků organizace, kdy se ještě hodně sázelo na střet různých stylů a výrazných postav. Nakonec ale právě tenhle duel zůstal jeho jediným profesionálním MMA zápasem. Joe Son už pak nikdy znovu nenastoupil. Keith Hackney naopak postoupil dál a na stejném turnaji pak narazil na Royce Gracieho.

Dnes se na ten zápas dá dívat dvěma pohledy. Jeden je čistě bizarní — tedy jako na absurdní relikt doby, kdy UFC teprve hledalo vlastní podobu. Ten druhý je historický. Právě podobné momenty ukazují, jak obrovský kus cesty organizace od té doby urazila. Zápas Hackney vs. Son není slavný kvůli technické kvalitě ani sportovní velikosti. Pamatuje se proto, že zachycuje dobu, kdy se v UFC ještě opravdu mohlo stát skoro cokoliv. 

A i když dnes působí skoro jako parodie na bojové sporty, do historie UFC patří pevně. Ne jako vzor, ale jako připomínka toho, z jak divokých poměrů se dnešní MMA zrodilo.

Zdroj: autorský text, Wikipedia

Vstoupit do diskuze
🔥 TOP 5 aktuálně nejčtenějších článků
  1. Umělá inteligence předpovídá zápas Procházka vs. Ulberg. Rozhodnout mají pozdější kola
  2. Památné KO při debutu. Michael Page tančil, bavil se a za 65 sekund bylo hotovo
  3. Budí respekt. Chimaev na tréninku poslal k zemi posledního soupeře Procházky
  4. Ve světě už OKTAGON srovnávají s UFC. Neruda odhalil hodnotu i tržby
  5. Floyd Mayweather ze sebe udělal arogantního boháče. Vydělal tím miliardy

Nejnovější články

🔥 TOP 5 aktuálně nejčtenějších článků
  1. Umělá inteligence předpovídá zápas Procházka vs. Ulberg. Rozhodnout mají pozdější kola
  2. Památné KO při debutu. Michael Page tančil, bavil se a za 65 sekund bylo hotovo
  3. Budí respekt. Chimaev na tréninku poslal k zemi posledního soupeře Procházky
  4. Ve světě už OKTAGON srovnávají s UFC. Neruda odhalil hodnotu i tržby
  5. Floyd Mayweather ze sebe udělal arogantního boháče. Vydělal tím miliardy