Carlos Prates, FOTO: UFC
Martin Dvořáček

Carlos Prates si v posledních měsících získal pověst jednoho z nejatraktivnějších bojovníků welterové váhy. Brazilský knockoutér skládá soupeře způsobem, který přitahuje pozornost fanoušků i vedení UFC, a po výhře nad bývalým šampionem Leonem Edwardsem se už otevřeně hlásí o titulovou šanci. Jeho příběh ale nezaujme jen sportovně — Prates žije a bojuje s neortodoxním přístupem, který rozhodně neodpovídá učebnicovému profilu vrcholového profesionála. A možná právě proto působí tak autenticky.


Prates se do UFC dostal poměrně pozdě a ještě před rokem by jen málokdo předpověděl, že jednou bude stát na prahu titulového zápasu. Zlom přišel až se sérií výher — a zejména se způsobem, jakým je získal. Ukončil Li Jinglianga, ve zlomku sekundy sestřelil Geoffa Neala a proti Leonu Edwardsovi, muži, který nikdy dříve neprohrál KO, podal výkon, jenž ho okamžitě posunul do titulových diskuzí. A Prates věděl přesně, co po zápase udělat. Na tiskové konferenci po zápase pro UFC se postavil před mikrofon a bez váhání prohlásil: „Jsem nejzábavnější bojovník welterové divize.“ Následně také řekl, že doručuje přesně to, co fanoušci i vedení chtějí vidět a že by chtěl být prvním vyzyvatelem nového šampiona.

Ještě před pár měsíci se přitom kolem jeho jména debatovalo o něčem úplně jiném. Ve videu na kanálu Full Violence bez zaváhání přiznal, že dlouhodobě bojuje se zlozvykem, který by většina sportovců zatajila. „Normální den? Asi deset až patnáct cigaret. Když mám plnou hlavu problémů, tak krabička nebo dvě. A když jdu na párty, tak i tři krabičky,“ řekl bez servítek. Prates působí jako člověk, který nic nepředstírá a nehraje si na model vrcholového profesionála. Jenže uvnitř klece mu to překvapivě funguje.

V UFC se objevil později než většina současné špičky a dlouho moc lidí nevěřilo, že bude skutečně patřit mezi elitu. Zlom v kariéře však nepřišel díky image, ale díky výsledkům. Prates totiž tvrdě narazil v duelu s Ianem Machado Garrým, po němž se začalo nahlas mluvit o tom, že příliš utrácí energii mimo klec a ztrácí disciplínu.

Právě tento tlak jej přiměl k obratu, jak sám přiznal v rozhovorech pro UFC před svým návratem: „Říkali, že Carlos je hotový… že jen paří a pije. Bál jsem se, že lidé přestanou věřit, že jsem na TOP úrovni.“ Odpovědí bylo ukončení Geoffa Neala otočkou loktem v poslední vteřině prvního kola — exploze, která znovu potvrdila, že Prates patří k nejnebezpečnějším strikerům v divizi.


Ačkoliv si mnoho fanoušků Pratese spojuje především s jeho knockouty a lehkovážným vystupováním, realita je jiná. Za výsledky stojí roky extrémní dřiny. Prates má za sebou dlouhou kariéru v thajském boxu, během které podle jeho vlastních slov nasbíral více než sto zápasů, a právě tato průprava vytvořila základ pro jeho současný styl — technický, dynamický, tvrdý a těžko čitelný.

Situace ve welterové divizi ale není jednoduchá. Nad Pratesem stále stojí několik jmen, která mají sportovní argumenty na své straně i lepší pozici v žebříčku. Zároveň ale platí, že UFC oceňuje atraktivitu — a tu Prates přináší v míře, která je dnes raritou. Ukončuje soupeře, baví publikum, prodává zápasy. Jeho knockouty mají virální potenciál a jeho osobnost funguje jak v kleci, tak u mikrofonu.

Pokud UFC hledá šampiona, který dokáže strhnout pozornost a zároveň podávat tvrdé výkony, Carlos Prates splňuje všechny parametry. Ať už titulová šance přijde hned, nebo až později, je jasné, že rok 2026 může být rokem, kdy „The Nightmare“ zabojuje o titul šampiona.

Zdroj: UFC.com, tisková konference po UFC 322