Nejlepší zápasník všech dob debutoval v MMA po třech měsících tréninku. Supergeny mám po své babičce, řekl

Jen tři měsíce. Tak krátkou dobu trvalo, než Jon Jones od svého úplně prvního tréninku vstoupil do profesionálního MMA zápasu. A o pět měsíců později už debutoval v největší organizaci světa UFC. O dekádu později byl označován za nejlepšího bojovníka všech dob. Příběh, který zní téměř neuvěřitelně — přesto je skutečný.

Neuvěřitelně rychlý vzestup

Když Jones poprvé přišel do gymu v roce 2007, neměl za sebou žádnou amatérskou kariéru v MMA, žádné K-1 turnaje, ani léta sparringů. Měl pouze solidní základy v zápase, dlouhé paže, neobvyklou flexibilitu a tělo, které působilo, jako by bylo navrženo pro bojový sport. Zároveň měl mentalitu, která se v těchto sportech vidí jen zřídka – vnitřní klid, neotřesitelnou sebedůvěru, schopnost vidět věci v kleci o krok dřív než soupeř.

12. dubna 2008 absolvoval svůj profesionální debut na malé regionální akci v Massachusetts. Proti němu stál Brad Bernard, tehdy 0–1 jako profesionál. Zápas trval něco přes devadesát vteřin. Jones soupeře hodil, dostal do kontroly a ukončil ho údery. Nebylo to promyšlené takticky, nebylo to budované roky. Bylo to čisté čtení situace. Přirozenost.

Následující týdny ukázaly, že nešlo o náhodu. Jones vyhrál pět zápasů během tří měsíců. V srpnu téhož roku už debutoval v UFC na turnaji UFC 87 – tedy jen pět měsíců po prvním zápase. V historii organizace se nic podobného prakticky neopakovalo.

O necelé tři roky později, 19. března 2011, se stal nejmladším šampionem UFC v historii, když ve 23 letech porazil Mauricia „Shoguna“ Ruu. Pro mnohé soupeře byl záhadou. Údery z nečekaných úhlů, lokty v klinči, dynamika, která se těžko kopíruje.

„Supergeny po babičce“

Jonesova fyzická výjimečnost vždy budila otázky. Jak je možné, že tři bratři z jedné rodiny mají tak unikátní sportovní predispozice?

Jon Jones jednou řekl Joe Roganovi, že „tajemství je babička“.

„Říkal mi: Moje babička byla obrovská. Odtud to máme.“ řekl Joe Rogan ve svém podcastu. „Když jsem ji potkal, pochopil jsem to. Ta žena byla opravdu velká – ale v dobrém slova smyslu. Síla, proporce, genetika. Prostě základ, se kterým se rodíš.“

Jeho starší bratr Arthur Jones vyhrál Super Bowl v NFL. Mladší bratr Chandler Jones vyhrál Super Bowl dvakrát. Atletické geny téhle rodiny působí skoro jako mýtus.

Další z této kategorie:

Šachy, jako součást tréninku

Jones se nikdy netajil tím, že jeho největší silou není jen fyzický talent, ale také schopnost uvažovat v boji jinak než většina soupeřů. To potvrzuje i jeho dlouholetý vztah k šachům. Nejde o náhodu.

„Šachy mě naučily kontrolovat chaos. V kleci se často ocitnete v situaci, kde je vše nepřehledné, ale kdo zachová klid a vidí dvě, tři pozice dopředu, ten vyhrává,“ vysvětloval v jednom z rozhovorů.

Šachové myšlení je u něj zřetelné. V úderech, které přichází z úhlů, kde je soupeř nečeká. V kombinacích, které vypadají improvizovaně, ale mají logiku. V tom, jak dokáže soupeře „lámat“ psychicky, ne jen fyzicky.

Pohled do budoucnosti

Ačkoli se kolem jeho kariéry často řešily kontroverze, v samotném sportovním jádru zůstává Jon Jones téměř bezchybný. Jeho rekord je dodnes prakticky perfektní (28 – 1) – jediná “porážka” v jeho kolonce vznikla diskvalifikací za lokty na 12–6, údery, které jsou mimochodem v dnešních pravidlech povolené. Pro mnoho fanoušků a expertů tak Jones nikdy skutečně neprohrál.

Právě proto se tolik pozornosti upíná k možné superbitvě mezi Jonesem a Alexem Pereirou, mužem, který je českým fanouškům dobře známý ze svých dvou titulových střetů s Jiřím Procházkou. Pokud Pereira opravdu přejde natrvalo do těžké váhy a rozhodne se uvolnit titul polotěžké divize, otevřelo by to prostor pro nový boj o pás — a Jiří Procházka by pravděpodobně stál na jedné straně. Proti němu by se mohl postavit Magomed Ankalaev, nebo rozjetý novozélandský ranař Carlos Ulberg.