Nejpodivnější zápas kariéry Muhammada Aliho. Jak střet boxu a wrestlingu změnil bojové sporty

V historii bojových sportů najdeme spoustu velkých zápasů. Jen málokterý se ale připomíná hlavně proto, jak špatně dopadl – a jak zásadní stopu přesto zanechal. Přesně to je případ duelu mezi Muhammadem Alim a Antonio Inokim, který se odehrál v roce 1976 v Tokiu. Z dnešního pohledu šlo o bizarní experiment. V době svého vzniku ale představoval vážně míněný pokus o střet dvou světů – profesionálního boxu a japonského pojetí wrestlingu, které se snažilo obstát v reálném boji.

Muhammad Ali byl v polovině 70. let největší sportovní hvězdou planety. Symbol boxu s jedinečným charisma i sebevědomím, které neznalo hranic. Antonio Inoki byl naopak ikonou japonského profesionálního wrestlingu a propagátorem myšlenky, že jeho styl obstojí proti komukoli.

Myšlenka jejich souboje se rychle proměnila v obří mediální událost. Japonsko proti Americe. Box proti wrestlingu. Zápas, který měl odpovědět na otázku, který styl je ten pravý. Jenže problém byl v jediné věci: nikdo se nedokázal shodnout na pravidlech.

Pravidla, která zabila zápas

Krátce před duelem došlo k zásadní změně pravidel, která celý zápas prakticky ochromila. Muhammad Ali nastoupil v boxerských rukavicích a směl používat výhradně boxerské údery. Antonio Inoki byl bez rukavic, ale nesměl útočit pěstmi ve stoje ani provádět klasické zápasnické techniky. Kopat mohl pouze ze země nebo z kleku. Pravidla se navíc v posledních dnech před zápasem opakovaně měnila a nikdy nebyla veřejnosti jasně vysvětlena.

Výsledkem byl absurdní scénář. Inoki se prakticky okamžitě po zahájení jednotlivých kol přesouval na záda, odkud opakovaně kopal Aliho do nohou. Ali se snažil boxovat, ale jen zřídka měl možnost zasadit čistý úder. Ve chvílích, kdy Inoki zůstával ležet na zemi, na něj Ali často křičel a gesty ho vyzýval, aby vstal a bojoval ve stoje.

Zápas byl navíc vypsán na patnáct kol, což při zvolených pravidlech jen umocnilo jeho problematičnost. Duel se postupně změnil v patovou hru, která frustrovala publikum i samotné aktéry. Diváci pískali, tempo se rozpadalo a patnáct kol bez jasného děje jen podtrhlo, jak zásadně špatně byla pravidla nastavena.

Zdravotní následky a studená sprcha

Zatímco Inoki odešel bez větší újmy, Ali si ze zápasu odnesl vážně poškozené nohy. Opakované lowkicky mu způsobily krevní sraženiny a dlouhodobé zdravotní komplikace. Média později psala, že právě tento duel patří k těm, které zbytečně zkrátily jeho kariéru na vrcholné úrovni.

Zápas byl všeobecně označován za fiasko. Kritici mluvili o promarněné příležitosti, fanoušci o podvodu. Ali sám ho později zmiňoval jako jednu z nejpodivnějších zkušeností své kariéry.

Další z této kategorie:

Neúspěch, který posloužil jako varování

A právě tady přichází moment, kvůli kterému se k zápasu Ali vs. Inoki vrací i dnešní MMA svět. Tenhle duel jasně ukázal, že bez jasně nastavených pravidel a vyvážených podmínek nemá střet různých stylů smysl. Ne proto, že by jeden styl byl slabší než druhý, ale proto, že sport bez struktury nefunguje.

V následujících letech se tato zkušenost opakovaně objevovala v debatách o Vale Tudo zápasech, Gracie Challenge i při formování prvních turnajů UFC. Ali vs. Inoki sloužil jako varování – ukázka toho, jak může střet světů dopadnout, pokud se řeší víc marketing, peníze a ega než samotný sportovní rámec.

Dnes, kdy jsou crossover duely znovu na vzestupu a hranice mezi boxem a MMA se znovu rozmazávají, působí tenhle zápas až překvapivě aktuálně. Připomíná, že samotná jména nestačí. Že pravidla nejsou detail, ale základ, na kterém stojí celý sport.

Nebyl to dobrý zápas. Ale byl to zápas, který pomohl formovat budoucnost smíšených bojových umění a bývá zpětně označován za předchůdce moderního MMA.

Zdroj: Wikipedia, autorský článek