„Není to hrané.“ Československá bitva Kincl vs. Pukač má osobní náboj

Patrik Kincl a Robert Pukač se už 28. prosince znovu potkají v kleci. Nejde ale jen o další zápas na kartě OKTAGONu. Jde o návrat k příběhu, který se začal psát před deseti lety, v době, kdy byla domácí MMA scéna teprve v plenkách a oba bojovníci si teprve hledali své místo. Tentokrát však do odvety vstupují v úplně jiných rolích – a s výrazně jiným emočním nábojem.

Záběry, které OKTAGON shrnul v dokumentu Cesta na OKTAGON, připomínají, že rivalita mezi Patrikem Kinclem a Robertem Pukačem nikdy nebyla jen sportovní. „Není to hrané, je to věc dvou lidí, kteří se nemají rádi,“ zaznívá v dokumentu. Už jejich první zápas v roce 2015 byl provázen slovní přestřelkou, která byla na tehdejší poměry domácí scény nezvykle ostrá. A právě k těmto kořenům se celý příběh nyní symbolicky vrací.

Když trash talk přestane být jen hra

Pukač se v průběhu let netajil tím, že porážku s Kinclem nikdy nepřijal jako definitivní tečku. V průběhu dokumentu zaznívají výroky, v nichž slovenský bojovník opakovaně míří do osobních rovin a vrací se nejen k prvnímu zápasu, ale i ke Kinclově minulosti mimo klec. „Ty si měl být vzorem, a místo toho jsi páchal kriminalitu,“ zaznívá v jednom z nejostřejších momentů dokumentu, kdy Pukač otevřeně útočí na soupeřovu minulost.

I tato slova přispívají k tomu, že nadcházející duel bude mít emotivní náboj a může patřit k nejvyhrocenějším zápasům, jaké domácí scéna za poslední roky nabídla. Kincl se vůči podobnému stylu trash talku vymezil a dal jasně najevo, že s ním nesouhlasí. Označil jej za „dno“ a upozornil, že zápasy lze promovat i jiným způsobem, bez útoků na osobní život a staré jizvy.

Společný trénink a staré rány

Další citlivou kapitolou vztahu obou bojovníků je období, kdy měl Patrik Kincl vycestovat na trénink do bratislavského týmu OFA. Právě k této etapě se Robert Pukač ve zmíněném dokumentu vrací jako k momentu, který podle jeho slov výrazně ovlivnil další směřování jeho kariéry. Naznačuje, že při jednom ze sparingů došlo ke zranění, po němž následovala dlouhá nucená pauza.

„Nechci říkat, že to bylo schválně, ale dalo se tomu předejít,“ uvedl Pukač. Přímé obvinění sice nevyslovil, z kontextu jeho slov je však patrné, že tuto epizodu dodnes nepovažuje za uzavřenou.

Patrik Kincl na stejnou situaci reaguje jednoznačně. Podle něj nešlo o úmysl, ale o nešťastnou náhodu, která k vrcholovému MMA bohužel patří. „Určitě to nebylo schválně. Stalo se to při sparingu a takové věci se v tomhle sportu prostě dějí,“ říká Kincl a odmítá, že by v celé situaci hrála roli jakákoli osobní motivace.

Rozdílné pohledy na stejný moment dobře ilustrují, jak hluboko je rivalita mezi oběma bojovníky zakořeněná. Zatímco jeden jej vnímá jako bod zlomu své kariéry, druhý jako nešťastnou, ale běžnou součást tvrdého sportu. I tato kapitola však přispívá k tomu, že odveta po deseti letech není jen sportovní záležitostí, ale nese s sebou výrazný osobní náboj.

Další z této kategorie:

Jiná pozice, jiný tlak

Zatímco Robert Pukač mluví o „znovuzrození“ a další šanci, Patrik Kincl do zápasu vstupuje z úplně jiné pozice. Bývalý šampion OKTAGONu a dlouhá léta jeden z nejrespektovanějších bojovníků domácí scény má za sebou dvě porážky v řadě a s nimi i období pochybností. Po posledním zápase otevřeně přiznával, že hledal novou motivaci a vážně zvažoval, zda má jeho kariéra pokračovat. Třetí porážka v řadě by pro Kincla byla těžko přijatelná a mohla by znamenat úplný konec.

Pukač naopak mluví o zápase z jiné pozice. Opakovaně zdůrazňuje, že se necítí svázaný očekáváními ani tlakem okolí. „Som iba chlapec, čo to skúša,“ zaznívá v dokumentu věta, kterou si slovenský bojovník oblíbil a používá ji jako vyjádření svého aktuálního nastavení.

Zároveň ale neskrývá, že vítězství nad Patrikem Kinclem by pro něj znamenalo zásadní moment kariéry. Sám přiznává, že může jít o nejtěžší zápas, jaký kdy absolvoval. V případě úspěchu by si navíc mohl s klidným svědomím říct o titulovou šanci.

Zdroj: autorský článek, Cesta na OKTAGON