Karlos Vémola, FOTO: OKTAGON MMA
Martin Dvořáček

V posledních týdnech se jméno Karlose Vémoly objevuje v médiích především v souvislosti s událostmi mimo sport. Tento text se ale vědomě vydává jiným směrem. Vrací se o patnáct let zpět – do doby, kdy se z tehdy prakticky neznámého bojovníka stal první Čech v historii, který nastoupil v UFC. Právě tato etapa položila základy jeho pozdější popularity a zásadně ovlivnila vývoj českého MMA.


Z kulturistiky do klece

Sportovní cesta Karlose Vémoly se od začátku vymykala tehdejším zvyklostem. Do Anglie neodcházel s cílem stát se MMA zápasníkem, ale kvůli kulturistice. Právě tam si vybudoval fyzický základ, který se později stal jedním z jeho nejvýraznějších poznávacích znaků.

„Než jsem odešel do Anglie, žil jsem v Liticích nad Orlicí. Začal jsem trénovat v Žamberku v posilce u nádraží klasickou kulturistiku. Jako malý šestiletý kluk jsem začal se zápasem – můj táta mě dovedl k řeckořímskému zápasu, no a pak jsem se zhlédl v kulturistice. Kvůli ní jsem vlastně odešel do Anglie. Tenkrát tady byla sice kulturistika na dobré úrovni, ale měl jsem známé v Anglii, jel jsem tam na týden, no a jednou jsem přišel do posilovny a tam tenkrát trénovali nejlepší profíci, namátkou třeba Charles Clairmonte jako osobní trenér a další, no a v tu chvíli jsem viděl ten rozdíl mezi kulturistikou u nás a v Anglii. Tak jsem tam zůstal a plně se tomu věnoval. Chtěl jsem být profesionální kulturista,“ uvedl před časem pro Ronnie.cz

Teprve až pobyt na ostrovech ho postupně přivedl ke smíšeným bojovým uměním. Vémola se začal pohybovat v prostředí klubů a tělocvičen, sbíral první zkušenosti a rychle zjistil, že jeho kombinace síly, výbušnosti a agresivního stylu může v MMA fungovat. Přechod z kulturistiky do klece byl rychlý – a mimořádně efektivní.

Dva roky, které otevřely dveře do UFC

Na britských turnajích v organizaci CFC sázel především na tlak a fyzickou převahu. Soupeře nenechával nadechnout, tlačil je k zemi a často rozhodoval zápasy už v prvních vteřinách. V období mezi lety 2008 a 2010 zaznamenal sedm profesionálních výher, všechny před limitem. Pět z nich dokázal ukončit už v první minutě.

Symbolickým příkladem této fáze kariéry je zápas s Billem Georgitsisem, který Vémola ukončil technickým knockoutem už po pěti vteřinách. Podobně rychlé konce přidal i v duelech s Markusem Hippem (15 sekund) nebo Peterem Yendallem (49 sekund). Právě tahle série dominantních výkonů přitáhla pozornost zámoří.

Od prvního profesionálního zápasu v MMA do debutu v UFC uplynuly zhruba dva roky. I na poměry tehdejší doby šlo o mimořádně rychlý vzestup. Vémola se do UFC nedostal jako komplexně hotový bojovník, ale jako fyzický fenomén, který na evropské scéně drtil soupeře silou, tlakem a agresivitou bez ohledu na jejich jména či zkušenosti.

Debut přišel 3. července 2010 na turnaji UFC 116 v Las Vegas. Soupeřem byl dánský wrestler těžké váhy Jon Madsen. Právě tento zápas ukázal rozdíl mezi dominancí na regionální scéně a realitou nejvyšší světové úrovně. Vémola čelil výrazné váhové i stylové nevýhodě a po třech kolech odešel poražený na body.

Z prvního nezdaru se ale poučil. V dalším zápase nastoupil o váhu níže, v polotěžké divizi, kde mohl lépe využít svou nejsilnější zbraň – fyzickou sílu. Právě duel se Sethem Petruzzellim se stal jedním ze dvou vítězných zápasů, které Vémola v UFC zaznamenal, a zároveň ukázal, že při vhodnějších podmínkách dokázal být na této úrovni konkurenceschopný.


UFC: tvrdá škola, nikoli vrchol kariéry

V UFC absolvoval Vémola celkem šest zápasů s bilancí dvou výher a čtyř porážek. Zvítězil nad Sethem Petruzzellim a Mikem Massenziem, naopak kromě zmíněného zápasu s Madsenem nestačil na Ronnyho Markese, Francise Carmonta nebo Caia Magalhãese. Výsledkově tak jeho působení v UFC nepřineslo výraznější průlom a nevedlo k posunu mezi širší špičku divize.

V širším kontextu ale mělo jeho angažmá zásadní význam. Vémola se stal průkopníkem. Jako první český bojovník se dokázal prosadit až na úroveň UFC a ukázal, že cesta do nejslavnější MMA organizace světa není nedosažitelným snem. Otevřel tím dveře dalším generacím a výrazně přispěl k tomu, že se smíšená bojová umění dostala do širšího povědomí české veřejnosti.

Následně se stal symbolem domácí scény

Z dnešního pohledu je zřejmé, že Vémolova největší stopa v MMA neleží v bilanci zápasů v UFC, ale v tom, co následovalo po návratu na domácí scénu. Právě jeho průlom do nejslavnější organizace světa nastartoval zájem médií i fanoušků a vytvořil z něj výraznou postavu, kolem níž se postupně začalo formovat širší publikum MMA v České republice. Na to pak navázal v dalších letech – nejprve během svého působení v organizaci XFN a později především v OKTAGON MMA, kde se stal jednou z ústředních tváří celé éry a symbolem domácí scény.

Raketový vzestup z kulturistiky do UFC během dvou let tak zůstává jedním z nejpozoruhodnějších příběhů českého MMA. Bez ohledu na to, jak se na Karlose Vémolu díváme dnes, právě tato kapitola jeho kariéry patří k těm, které český bojový sport formovaly nejvýrazněji.

Zdroj: Sherdog, Wikipedia, Ronnie.cz