Mike Tyson
FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
Martin Dvořáček

Když se dnes mluví o Mikeu Tysonovi, většina fanoušků si vybaví nezastavitelnou sílu, výbušnost a nekompromisní agresi, která z něj v 80. letech udělala nejděsivějšího muže planety. Iron Mike, postrach těžké váhy, který své soupeře likvidoval během několika okamžiků. Jenže za touhle aurou se skrývá příběh, který je v ostrém kontrastu s obrazem neohroženého zabijáka. Tyson totiž několikrát přiznal, že ve skutečnosti byl před bojem plný strachu – tak silného, že měl problém vůbec nastoupit.


V roce 1981 byl Mike Tyson patnáctiletý amatér, který měl za sebou drsné dětství, desítky problémů se zákonem a život, který už tehdy mířil špatným směrem. V Denveru se chystal nastoupit do finále americké juniorské olympiády, ale ve chvíli, kdy měl přijít zápas, přišel zlom. V šatně se rozplakal a chtěl z turnaje odstoupit. Legendární trenér Teddy Atlas, který tehdy pracoval po boku Cuse D’Amata, ho přesvědčoval, aby zůstal. „Jen se uvolni, Michaeli… Je to jen další zápas. Dělal jsi to už dvacetkrát. Jsi lepší než všichni, s nimiž půjdeš do ringu,“ uklidňoval ho v dnes už ikonickém videu.

Tyson nakonec nastoupil — a soupeře ukončil v prvním kole. O rok později obhajoval zlato a svět znovu viděl, že v tomhle teenagerovi sídlí něco výjimečného. Ve videích dodnes koluje jeho osmivteřinové KO z roku 1982, kdy protivníka smetl tak rychle, že ringový rozhodčí sotva stihl doběhnout. Už tehdy bylo jasné, že jeho kombinace raw talentu a vnitřního ohně je něco opravdu speciálního.

Profesionální debut – 1985

Přesně tenhle vzorec se zopakoval i při jeho profesionálním debutu v roce 1985. Bylo mu 18 let, měl za sebou tvrdou přípravu pod taktovkou Cuse D’Amata a čekal ho Héctor Mercedes. Zvenčí působil jako neřízená střela — skvělý pohyb, výbušnost, pohled zabijáka. Ale uvnitř? Podle jeho vlastních slov byl blízko tomu, aby do zápasu vůbec nenastoupil. „Byl jsem vyděšený k smrti,“ přiznal letos v rozhovoru s Jimmym Kimmelem, kde dodal, že před prvním gongem vážně zvažoval, že odstoupí. „Jsem asi nejnervóznější chlap, pokud jde o boj. Na sto procent,“ řekl otevřeně.

Jenže ve chvíli, kdy rozhodčí řekl „fight“, strach jako by se v něm proměnil v oheň. Mercedes vydržel pouhých 107 sekund. Tyson se rozjel přesně tak, jak ho svět později poznal: kombinace, tlak a nekompromisní ukončení.


Tyson v sobě nesl obrovskou dávku strachu, ale dokázal ji přetavit v sílu, která mu otevřela brány k jedné z nejdominantnějších kariér v historii těžké váhy. Jeho vlastní slova to potvrzují: tím největším soupeřem nebyl soupeř v ringu. Byl to on sám.

A když dnes, téměř o čtyřicet let později, Mike Tyson vzpomíná na okamžiky, kdy byl „scared to death“, dává to jeho kariéře úplně jiný rozměr. Z predátora ringu se stává člověk, který svou největší slabost dokázal proměnit v nejsilnější zbraň.